Nenápadný vápencový skalní výchoz (ve středověku se tady vápenec těžil, což dokládá malá lomová stěna) obklopený vinicemi leží nedaleko známější Kočičí skály. Široká terasa napovídá, že v západní polovině území se nejspíše do poloviny 19. století zemědělsky hospodařilo. 

Z větší části jej pokrývají suché trávníky, ve kterých rozkvétají například hvozdík Pontederův, kavyl vláskovitý, šalvěj luční, koniklec velkokvětý i hlaváček jarní. Celkem tady botanici v minulých letech napočítali přes 200 druhů vyšších rostlin. V roztroušených křovinách hnízdí několik párů pěnice vlašské a ťuhýka obecného, občas můžete narazit na vzácného střevlíka hrbáče černého.

O Kočičí kámen trvale pečujeme - probíhá tady pastva ovcí a koz, vyřezávání náletových křovin a sečení. V aktuálním plánu péče také navrhujeme výsadbu několika ovocných stromů starších odrůd. 

Kočičí kámen byl chráněn od roku 1951 jako součást rezervace s názvem Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. Ta byla roku 1988 rozdělena na tři samostatné státní přírodní rezervace, v roce 2000 byly rezervace opět sloučeny do jedné, aby je v roce 2014 nahradila nová NPR Tabulová, zahrnující Stolovou horu a Růžový vrch (se zříceninou Sirotčího hrádku), ale bez Kočičího kamene. Ten se tak „maloploškou“ stal znovu až nyní.