Aktuality a akce

Na záznamech se objevuje samec, který byl zachycen už vloni v listopadu či v letošním lednu. Videa z fotopastí pak zaznamenala ještě zřejmě další dva jedince na jiných místech, tento výskyt je však třeba ještě ověřit. Analýza DNA již s jistotou potvrdila, že samec zaznamenávaný od listopadu je příbuzný s kočkami divokými z Doupovských hor.

„Podařilo se nám nalézt chlupy, které kocour zanechal nedaleko fotopasti. Analýza DNA, kterou provedl Ústav zoologie obratlovců v Brně, potvrdila, co jsme očekávali – kocour je příbuzný kočkám divokým z oblasti Doupovských hor. Nyní se pokusíme najít genetický materiál i od dvou dalších koček, abychom s jistotou ověřili, že se jedná o dvě různá zvířata,  zjistili jejich pohlaví a příbuznost. To by nám mělo dát jasnější obrázek o stavu a původu zdejší populace. Důležité také bude odhadnout, jak kočky na Křivoklátsko z oblasti Doupova doputovaly, a případně se zaměřit na riziková místa, kterými musely projít,“ vysvětluje Karel Lankaš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„Na Křivoklátsku jsou listnaté a smíšené lesy v různém stádiu vývoje, s bujným podrostem a členitým terénem se skalními výchozy. Že jsou právě toto vhodné životní podmínky pro kočku divokou, dokazují opakované záznamy výskytu této šelmy. Vypovídá to také o ojedinělých hodnotách tohoto území. Pro zachování rozmanitosti zdejší přírody je důležité toto území ochránit, aby nadále poskytovalo útočiště vzácným druhům,“ doplňuje ministr životního prostředí Petr Hladík.

Kočka divoká je především noční živočich, který velkou část dne tráví odpočinkem a potřebuje tedy dostatek vhodných úkrytů.  Limitujícím faktorem je pro ni výška a délka sněhové pokrývky, proto v zimě často sestupuje do nižších poloh pod trvalý výskyt sněhu. Ohrožují ji střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu. Oproti podobně zbarveným domácím mazlíčkům je však větší a především podstatně zavalitější. Váží až osm kilogramů, délka těla i s ocasem může přesahovat u dospělých jedinců jeden metr, výška v kohoutku činí 30–40 cm.

Z české přírody vymizela kočka divoká někdy v průběhu 19. století. Jedním z důvodů je zřejmě přeměna lesů na smrkové monokultury, intenzivní lesnické hospodaření a lov. První novodobý doklad o jejím výskytu je z Krušných hor, kde byla ulovena v roce 1952, další konkrétní pozorování ale chyběla. Teprve počátkem nového tisíciletí se především v souvislosti s používáním moderní metody mapování, tzv. fotopastí, podařilo opětovný výskyt potvrdit na Šumavě, v Českém lese, Slavkovském lese a jiných lokalitách.

Na Moravě se kočka divoká pravděpodobně trvale vzácně vyskytovala na česko-slovenském pomezí, počet pozorování však po roce 2000 stoupá i zde. K jednotlivým případům pozorování je však potřeba přistupovat obezřetně, zejména proto, že se může křížit s kočkou domácí. Pro definitivní potvrzení výskytu se proto dnes používají genetické rozbory trusu a srsti. I podle nich se zdá, že počty těchto tajemných lesních tvorů skutečně rostou.

Na Křivoklátsku provádějí zoologové Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Karel Lankaš a Josef Jedlička intenzivní monitoring šelem prostřednictvím fotopastí a sledováním pobytových stop již více než tři roky. Přitom spolupracují s experty Jiřím Sochorem a Vladimírem Čechem monitorujícími kočku divokou na Doupovsku a pracovníky lesnických organizací působících v oblasti Křivoklátska. Cílem je zjistit rozsah výskytu tohoto druhu v oblasti.

Autor snímku: Archiv AOPK ČR