Člověk umožnil vznik nelesních formací - polí, pastvin, rozličných typů luk, křovinatých porostů na mezích a kamenitých snosech, čímž výrazně obohatil poměrně jednotvárnou a druhově nepříliš
bohatou lesní vegetaci. Ačkoliv všechny uvedené typy vegetace spoluvytváří obraz kulturní českoleské krajiny, jejich význam z hlediska zachování biodiverzity není přirozeně stejný. V tomto ohledu mají zcela výsadní postavení zejména minerotrofní ostřicovomechová rašeliniště, dotovaná alespoň na některých lokalitách bazickými ionty z podloží. ​​​​​​​
Louka v Českém lese.Právě na takovýchto stanovištích lze nalézt v Českém lese dosti zřídkavé druhy jako ostřici blešní, ostřici Davallovu - velmi vzácně, ostřici dvoudomou  - velmi vzácný výskyt, kruštík bahenní, rosnatkou okrouhlolistou, rosnatkou prostřední - velmi vzácný výskyt, suchopýr širolistý, tučnici obecnou, vachtu trojlistou či toliji bahenní.
Fyziognomicky charakteristickým, leč v souvislosti s postupující eutrofizací prostředí stále zřídkavějším vegetačním prvkem zájmového území jsou smilkové trávníky a vřesovištní lemy z okruhu  doprovázené třezalkou skvrnitou, vítodem obecným, vítodem douškolistým - velmi vzácně v nejsevernější části území, prhou arnikou , kociánkem dvoudomým, vemeníkem dvoulistým, kostřavou ovčí, hadím mordem nízkým, lněnkou pyrenejskou, pětiprstkou žežulníkem pravým, brusnicí borůvkou, všivcem lesním.​​​​​​​

PP Louka u Staré Huti, foto: Markéta Kašparová