Zemědělství

Rozdíly v intenzitách podle dostupnosti

V průběhu času, tak jak se měnilo poznání i možnosti člověka, se proměňoval i dopad zemědělského hospodaření na krajinu Žďárských vrchů. A zatímco centrální část oblasti, byť také poznamenaná, vyšla z těchto proměn s relativně zachovalou strukturou území i trvale udržitelnějšími způsoby hospodaření, okrajové více zorněné části CHKO nesou tíhu intenzivního zemědělství. Jsou tak výzvou pro realizaci opatření, jež tento nepříznivý stav napraví.

Charakter krajiny Žďárských vrchů byl po staletí ovlivňován zemědělskou činností. Od začátku středověké kolonizace, kdy byly nové plochy pro hospodaření získávány vypalováním původních porostů (žďářením - odtud název největšího sídla oblasti), přes různé, vesměs přírodě blízké způsoby hospodaření do poloviny 20. století, dále razantní přeměnou krajiny v období kolektivizace až k nynějšímu trendu trvale udržitelného zemědělství.

Vliv kolektivizace

Až do 50. let minulého století se krajina vyznačovala maloplošným střídáním jednotlivých kultur, velkým množstvím mezí, cest a remízků. Přirozeně se vyskytovaly mokřadní a rašelinné louky. Stop tomuto ekologicky příznivému a vyváženému stavu učinila poválečná násilná kolektivizace a následná intenzifikace zemědělství, spojená s rušením těchto dochovaných prvků, vytvářením rozsáhlých půdních celků, odvodňováním a rekultivací vlhkých luk. Pro dosažení maximálních výnosů, neodpovídajících klimatickým ani půdním podmínkám, byly aplikovány neúměrně vysoké dávky živin a chemických přípravků. Důsledky těchto k přírodě nešetrných postupů se projevily ve zvýšené erozi, zatížením půdy a spodních vod živinami, ale mj. také odtržením člověka od půdy a chápáním krajiny jen jako výrobního prostředku.

Porevoluční obroda

Po roce 1989 postupně docházelo k částečné nápravě tohoto nepříznivého stavu. Jednak rozmachem soukromého sektoru došlo k rozdělování velkých půdních celků, jednak horší ekonomická situace přinutila subjekty podstatně snížit množství aplikovaných živin i chemických přípravků. Došlo k zatravňování zejména erozně ohrožených ploch - pozemků na svazích a v nivách. Opět se do krajiny vrátil pasoucí se skot a ovce.

Potřeba hospodaření k vyváženosti

Pravidelným obděláváním pozemků se udržuje úroveň vzájemného podílu nelesních a lesních ploch a charakteristické střídání a vyvážený poměr lesů, luk a polí. Pokud by nebyla zemědělská činnost provozována, došlo by k v rámci přirozeného sukcesního vývoje nezadržitelně k zarůstání agrárních ploch plevely a náletem a mizení konkurenčně méně odolných druhů a tedy celkovému razantnímu snížení biodiverzity s vedlejšími vážnými sociálními důsledky. Protože i politicky je tato varianta nemyslitelná, existuje škála dotačních podpor zemědělství v marginálních oblastech, které mají za cíl udržet hospodaření a navíc stimulovat k takové činnosti, která bude více zaměřena na mimoprodukční funkce a trvale udržitelné zemědělství.

Intenzita (ne)hospodaření

Podle míry respektování hodnot krajiny a snahy držet se zásad trvalé udržitelnosti se mění poměr pozitivních a negativních důsledků zemědělství na předmět ochrany v CHKO. Platí přímá úměra mezi intenzitou hospodaření a převahou negativních dopadů.

Agroenvironmentálně klimatická opatření

Významným nástrojem pro posílení pozitivního vlivu zemědělství na krajinu jsou agroenvironmentálně klimatická opatření (AEKO) jako součást celého balíčku dotačních programů v rámci Programu rozvoje venkova. AEKO umožňují zemědělci uhradit zvýšené náklady nad rámec běžných opatření nebo ztrátu při zdržení se nějaké činnosti, vše ve prospěch posílení funkcí krajiny. Zejména se jedná na travních porostech o snížení až vyloučení hnojení, ochranu zvířat a hnízdícího ptactva, na orné půdě pak zatravňování či vytváření biopásů. Zahrnují také dotace pro ekologické zemědělce. Zapojení do AEKO je značné, zvláště na travních porostech.