Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví
Úmluva byla schválena v Paříži 16. listopadu 1972 generální konferencí Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) a v platnost vstoupila dne 17. prosince 1975. Vytváří systém kolektivní ochrany kulturního a přírodního dědictví, které by mělo být zachováno pro budoucí generace. Jejím hlavním cílem je tak chránit části kulturního a přírodního dědictví, které mají mimořádný význam, a z tohoto důvodu je třeba je zachovat jako součást světového dědictví lidstva jako celku. Jinak řečeno, jedná se o místa, jejichž kulturní nebo přírodní význam je tak výjimečný, že přesahuje hranice příslušného státu a je stejně důležitý pro současné i budoucí generace celého lidstva: proto má nepřetržitá ochrana takového dědictví nejvyšší význam pro celé mezinárodní společenství.
V rámci UNESCO, které v rámci OSN převzalo nad úmluvou gesci, byl ustaven Mezivládní výbor pro ochranu kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové hodnoty, zkráceně nazývaný Výbor pro světové dědictví a scházející se jednou ročně: rozhoduje mj. o zapsání nových lokalit na Seznam světového dědictví UNESCO. Nejen činnost výboru, ale zejména naplňování úmluvy podporuje Středisko světového dědictví, jež je součástí UNESCO a sídlí v jeho ústředí v Paříži.
Za přírodní dědictví jsou úmluvou považovány:
- přírodní jevy tvořené fyzickými a biologickými útvary nebo skupinami těchto útvarů, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z estetického či vědeckého hlediska,
- geologické a fyziografické útvary a přesně vymezené oblasti, které tvoří místo přirozeného výskytu ohrožených druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy či ochrany přírody,
- přírodní lokality, či přesně vymezené přírodní oblasti světové hodnoty z hlediska vědy, ochrany přírody nebo přírodních krás.
Pro zápis na Seznam světového dědictví UNESCO musí navrhovaná lokalita splnit přísná podrobnější kritéria.
Povinností každé smluvní strany je zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím, které se nachází na jejím území. Příslušný stát uvedenou povinnost zajistí při maximálním využití vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací.
ČSFR přistoupila k Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví 15. listopadu 1990 a závaznou se pro ni stala 15. února 1991, což platí i pro Českou republiku jako nástupnický stát.
K roku 2022 bylo na Seznamu světového dědictví UNESCO z ČR zapsáno 16 unikátních míst globálního významu, z toho 15 kulturních památek. Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny se stala v rámci rozšiřování již existující lokality Dlouhověké bukové lesy a pralesy Karpat a dalších oblastí Evropy součástí pomyslné klenotnice lidstva 28. července 2022, a to jako vůbec první přírodní lokalita z České republiky.
Činnost AOPK ČR:
- zastupování ČR ve Společném řídícím výboru pro lokalitu světového dědictví UNESCO Dlouhověké bukové lesy a pralesy Karpat a dalších oblastí Evropy,
- příprava odborných podkladů pro Středisko světového dědictví UNESCO,
- vlastní péče o NPR Jizerskohorské bučiny, zajišťovaná regionálním pracovištěm Liberecko, Správou CHKO Jizerské hory ve spolupráci s Lesy ČR, s.p.
