Krajinný ráz a výstavba

Ochrana krajinného rázu je zakotvena v zákoně o ochraně přírody a krajiny v § 12, který říká:

Krajinný ráz je souhrn typických znaků určité části krajiny, u kterých je možné popsat jejich kvalitu a vzájemné vztahy.

Mezi znaky přírodní charakteristiky krajinného rázu patří například morfologie terénu, lesnatost, druhové složení lesů, členitost lesních okrajů, louky, pastviny, nelesní zeleň, přítomnost vodních toků včetně potoků a struh, meandrující potok, přítomnost rybníků, tůní, výrazné skalní útvary a další prvky.

Znaky kulturní a historické charakteristiky tvoří sídelní struktura území a stavby ve volné krajině, jako např. hrady, zámky, hradiště, kostely a kaple, boží muka, křížky, menhiry. Patří sem také stopy historické kultivace krajiny – historické zahrady a parky s navazujícími alejemi, bažantnice, meze, plužina, kamenné zídky, mosty a mostky, historická cestní síť.

Přírodní a kulturní znaky jsou často provázány s určitým významovým obsahem, který je při hodnocení krajinného rázu hodnocen jako nehmotný znak kulturně historické charakteristiky. Jde například o místa spojená s legendou či pověstí, poutní a „léčivá“ místa, místa spojená s literárním příběhem nebo s pobytem historické osobnosti.

O harmonickém krajinném rázu hovoříme tehdy, pokud vnímáme v krajině prostorový a funkční soulad přírodních a kulturních prvků. Prostorová harmonie je dána harmonickým měřítkem jednotlivých objektů vůči sobě navzájem a také vůči celku. V praxi vytváří prostorovou harmonii mimo jiné i struktura a charakter zástavby (např. objem staveb, výška staveb, orientace staveb k hranici pozemku a k hlavnímu veřejnému prostoru apod.). Cílem ochrany krajinného rázu je, aby rozvoj v území tyto vztahy nezhoršil, aby míra harmonie byla zachována či dokonce zvyšována.

Hodnocení krajinného rázu

Hodnocení krajinného rázu se provádí s cílem stanovit hranice únosnosti záměru – ať už jde o konkrétní stavební činnost, či jiný záměr nebo o potenciální rozvoj území.   

Podle účelu v praxi rozlišujeme preventivní a případové (kauzální) hodnocení krajinného rázu. Preventivní hodnocení krajinného rázu se pořizuje pro území chráněných krajinných oblastí, ale také krajů a přírodních parků. Slouží zejména jako podklad pro uplatnění ochrany krajinného rázu v územně plánovací dokumentaci.
Případové hodnocení se zpracovává pro posouzení vlivu konkrétního záměru na krajinný ráz a jeho konkrétní hodnoty v území.

Metodické instrukce k hodnocení krajinného rázu:
1) Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě (metodické doporučení). Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) 1999, Míchal, I. et al.   
2) Metodický podklad hodnocení krajinného rázu v chráněných krajinných oblastech. SCHKO ČR 1997, Bukáček, R.; Matějka, P. a kol.
5) Löw, J. a Míchal, I.: Krajinný ráz. Lesnická práce. Kostelec nad Černými lesy 2003.
6) Posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz – metodický postup.  ČVUT. Praha 2004. I. Vorel; R. Bukáček; P. Matějka; M. Culek; P. Sklenička.
AOPK ČR v rámci své odborné působnosti zpracovává také znalecké posudky a odborná vyjádření týkající se hodnocení krajinného rázu. 

Ochrana krajinného rázu

Krajinný ráz je chráněn na celém území České republiky jako přírodní, a kulturní a historická charakteristika území a jako hodnota předávaná budoucím generacím.

Podle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny platí: „K umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.“ Souhlas je v kompetenci úřadů obcí s rozšířenou působností, na území chráněných krajinných oblastí (CHKO) souhlas vydávají regionální pracoviště AOPK ČR, příslušné správy CHKO, na území národních parků Správy národních parků a v případě vojenských újezdů újezdní úřady v resortu Ministerstva obrany.

Ochrana krajinného rázu je zajišťována již na úrovni územně plánovací dokumentace (zásady územního rozvoje kraje, územní plán obce, územní plán s prvky regulačního plánu, regulační plán) včetně fáze územně plánovacích podkladů (např. územní studie) a územně analytických podkladů. V rámci řízení o územním plánu a jeho změnách se orgán ochrany přírody vyjadřuje k návrhu zadání územního plánu, v řízení o územním plánu vydává stanoviska (obdobně v případě zásad územního rozvoje kraje).

Za účelem ochrany krajinného rázu jsou vyhlašovány chráněné krajinné oblasti a přírodní parky. Chráněné krajinné oblasti (CHKO) vyhlašuje vláda nařízením jako zvláště chráněné území.
Podle znění § 26 zákona o ochraně přírody a krajiny jde o „rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení, lze vyhlásit za chráněné krajinné oblasti.“

Ochrana krajinného rázu na území chráněných krajinných oblastí

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky pořizuje od roku 1995 pro území chráněných krajinných oblastí preventivní hodnocení krajinného rázu – jako cenný nástroj ochrany krajinného rázu, který je důležitým zdrojem informací v rámci územního plánování i rozhodování o konkrétních záměrech. Preventivní hodnocení krajinného rázu je k dispozici na regionálních pracovištích, jednotlivých správách CHKO, v knihovně AOPK ČR a také na webu AOPK ČR. V řadě případů se s ním může potenciální stavebník seznámit také přímo na stavebních úřadech.

Bez závazného stanoviska AOPK ČR nelze na území chráněných krajinných oblastí učinit ohlášení stavby, vydat územní rozhodnutí, územní souhlas, stavební povolení, rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudační souhlas, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělit souhlas podle vodního zákona. Závazné stanovisko se nevydává, jde-li o stavby v zastavěném území obce ve čtvrté zóně chráněné krajinné oblasti nebo v zastavěném území, zastavitelné ploše nebo v jejich částech, pokud byly v tomto území, ploše nebo v jejich částech územním plánem stanoveny prvky regulačního plánu, nebo byl pro ně vydán regulační plán. Vždy však platí, že stavby musí respektovat krajinný ráz (viz výše ochrana krajinného rázu podle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny, který platí pro celé území České republiky).  

Česká cena za architekturu

V rámci České ceny za architekturu se od roku 2017 udílí Zvláštní cena AOPK ČR. Ta oceňuje díla, která jsou harmonicky zasazena do prostředí a respektují místní krajinný ráz.

Rozdílné přístupy k pojmu krajina

V souvislosti s problematikou ochrany krajinného rázu uvádíme také různé definice pojmu „krajina“:

„Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.“

§ 3 odst. 1, písm. m zákona

"Krajina je část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů."

Evropská úmluva o krajině

"Kulturní krajiny představují kombinovaná díla přírody a člověka, která jsou dokladem vývoje lidské společnosti a sídel v průběhu historie, pod vlivem fyzikálních omezení a/nebo příležitostí daných jejich přírodním prostředím vlivem postupných společenských, ekonomických a kulturních vlivů jak vnitřních, tak vnějších."

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního bohatství

Ochrana krajiny je také předmětem územního plánování. Stavební zákon formuluje v § 18 cíle územního plánování, k nimž patří: „Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti.“

Péče o krajinu a její ráz je podle názoru mnohých literátů i autorů odborných prací péčí o naše životy. Neboť platí, že:

"...krajiny odrážejí a vyjadřují, hovoří o hodnotách, jež vyznáváme a zároveň ovlivňují kvalitu našeho žití..."

Meinig, 1979 In: Forman, Richard T. T. – Godron, Michel: Krajinná ekologie, Praha 1993