Aktuality a akce

Lesy na Děvíně mají poměrně divokou historii. Významně do jejich vývoje, patrně již od mladšího paleolitu, kdy potřeboval dříví na oheň, zasahoval člověk. Z počátku méně, později však velmi výrazně měnil tvář lesa. Zpočátku bez rozmyslu, co s lesem bude, až se vykácí, až po současné poměrně složité plánování jak, kdy a kde se má les vykácet, aby se zachoval i pro budoucí generace a měl z něj co nejvíce užitku.

Lesy pařezinové

Pokud dnes zavítáte do těchto lesů, připadnou vám v podstatě stejné, jako lesy jinde v naší zemi. První, co si můžete uvědomit je, že nevidíte žádný jehličnatý strom. To je proto, že se nacházíme v malé nadmořské výšce, velmi teplé oblasti a smrky by trpěly suchem. Jen borovice si dokáže pro vláhu sáhnout hlouběji a najdete ji třeba na Kotli. V lesích pod vápencovým bradlem se však procházíte pod lípami, habry, javory, jasany a duby. Kmeny některých z nich nejsou rovné, spíše jako by obrůstaly pomyslný kámen a od země se šavlovitě křiví. To proto, že stromu v minulosti něco překáželo a hledal si svůj prostor. Byly to další kmínky vyrůstající ze stejného pařezu.

Po cestě na Děvín není problém najít nejenom šavlovité kmeny, ale i stromy rostoucí v kruzích. V podstatě se jedná pouze o jednoho jedince s více kmeny rostoucími ze stejného pařezu (tzv. polykormon). Jak takové kruhy vznikly? Velmi prostě – uřízl se kmen, pařez obrazil výhony a ty se nechaly vyrůst. Je to nejjednodušší způsob obnovy lesa a patrně i historicky nejstarší, protože se nad ním nemusí vůbec přemýšlet. Takovému způsobu obnovy lesa se říká pařezení a lesům takto vzniklým pařeziny. 

Stromoví velikáni

Kolem Svatojakubské cesty na hrad Děvičky si můžete všimnout další zvláštnosti. Mezi všemi těmi poměrně tenkými křivatci se najednou objeví kmen rovný a daleko tlustší. Je nejen mohutnější ale i starší, někdy o dvě generace. Cíleně jej tam naši předkové při těžbě nechali. Na jejich obydlí byly potřeba větší kmeny než ty z pařezů, kterými se topilo v kamnech. Takové stromy nazýváme výstavky. Slouží nejen jako zdroj stavebního dříví, ale mohou být i rodiči následující generace lesa, pokud se na nich urodí dostatek žaludů. Větve, posazené nízko na kmeni, svědčí o tom, že strom vyrůstal dříve na volné ploše (v periodách, kdy byl okolní les vykácený), od země průběžný kmen zas o tom, že strom vyrostl ze semene.

Tvary a druhy lesa

Pokud se oprostíme od vnímání jednotlivých stromů a podíváme se na ně jako na celek, tedy les, tak můžeme dále popisovat jeho vlastnosti. Les s jedním druhem stromů se nazývá monokultura. Les s více druhy je les smíšený. Les se stejně starými stromy je les stejnověký. Les, kde rostou dohromady různě staré stromy, je les různověký. Pokud vznikl ze semen nebo sazenic, jde o les semenný, pokud vznikl z pařezů, je to les výmladkový. Dále rozlišujeme tzv. tvary lesa podle toho, jak je les pěstován. Semenný les, kde jsou stromy káceny po dlouhé době, se nazývá les vysoký (vysokokmenný). Les výmladkový, kdy jsou stromy káceny v poměrně krátké době, ač ta může být i 40 let, se nazývá les nízký. Kombinací nízkého a vysokého lesa vzniká les střední.

Lesy na Děvíně byly zásluhou našich předků pěstovány nejprve jako lesy nízké. Než aby štípali tlusté kmeny, raději v kamnech zatápěli tenčími polínky. Na stavbu železnic nebo třeba krovů domů však potřebovali trámy z velkých stromů. Proto některé stromy nechávali dorůst do požadovaných rozměrů a vznikl tak les střední. Ve spodním patře výmladky na otop a v horním pak stromy na stavební dříví. Postupně se však začalo topit uhlím, lidé již polínka nepotřebovali a začaly se pěstovat lesy vysoké.

V podstatě tak dva tvary lesů z České republiky vymizely a jsou nám dnes známy z historických materiálů, ze zahraničí a pouze při zevrubném průzkumu je můžeme najít přímo v terénu.

Lesy pro budoucnost

Kouzlo lesa nízkého a středního však nespočívá pouze v jednoduchosti hospodaření. Takové lesy se mohou stát alternativou pro dnešní často skloňovanou ekologickou udržitelnost. Nízké náklady na jeho vypěstování a přírodní výroba z něj dělají optimální zdroj zelené energie. Poměrně snadná obnova výmladků z pařezů, které jsou odolnější suchu, řadí takové lesy k nadějným a bezpečnějším alternativám při výkyvech počasí v rámci globálních změn klimatu. Navíc technologie zpracování dříví jsou dnes na takové úrovni, že i z křivých výmladků se vyrábějí rovné OSB panely a slepované hranoly.

Život v lese

Prozatím jsme se při naší procházce lesem soustředili pouze na stromy. Ty samotné však les netvoří. Bez rostlin a živočichů by les nebyl tím pravým lesem. Samozřejmě i smrčiny, kde najdete pouze lišejníky a brusnice, mají v určitých polohách své kouzlo a opodstatnění. Druhově bohatý podrost je však pro lesy na Pálavě typický. Jednu ukázku najdete po pravé straně u vstupu do rezervace, kde došlo v roce 2015 k odkácení podstatné části stromů tak, aby se až k zemi dostalo světlo. Pokud se chvíli zdržíte na pařezu v prosvětleném lese a zaostříte na pestrý podrost, zjistíte, že se na něm, nad ním i pod ním hemží hmyz. Další nezbytná složka lesa. V hustém lese je ho méně, než v tom, kde dopadá slunce až na zem.

Pokud budete pokračovat po červené turistické trase nahoru, můžete srovnávat druhově pestrou směs bylin a hemžení hmyzu s chudým podrostem pod stinnou lipovou monokulturou, kde rej hmyzu ustává. To, že se v lese objevil pestrý, na jaře kvetoucí koberec plný života však v tomto případě nebyla zásluha samotného lesa, ale musel mu pomoci člověk.

Les samotný by si s tím asi poradil také, ale museli bychom mu poskytnout veškerý jeho prostor, mnoho času, případně do něj navrátit všechnu zvířenu, kterou naši předci vyhubili. Nereálný a zrychlený obraz vývoje lesa bez lidí by vypadal asi takto: blesk zapálí les pod Děvičkami, a protože jsou v něm hromady suchého dříví, požár spálil až na pár statnějších stromů vše. Ze semenné banky se obnovují rostliny, pozůstavší stromy dávají vzniknout novému lesu. Pasoucí se pratur prohání trávícím traktem většinu mladých semenáčků a stále v lese mnoho stromů neroste. Až smečka vlků, která se usazuje pod Děvičkami,  pratury rozežene a semenáčkům se daří odrůst. Vlci se posouvají za pratury, pratuři se vrací na původní místo a opět se pustí do pasení. Oheň, les odrůstá a pořád dokola. Vraťme se ale do současnosti.

Častější zásahy člověka do lesa na Pálavě mohou vytvářet přesně ta místa, kde je les lesem se vším všudy. Bohatý na rostliny a živočichy, zkrátka les, který máme chránit. Právě díky častým zásahům do lesa (les nízký se kácí častěji) se nám na Děvíně dochovaly druhy, které v jiných lesích nerostou nebo nežijí. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že holiny do národní přírodní rezervace nepatří, je nutné vnímat tyto zásahy s nadhledem. Podrobně časově rozvržené zásahy by měly zajistit existenci lesa v jeho raných fázích a s tím i druhů, které jsou v takovém lese jako doma.

Plány na další desetiletí

Se čtyřletým odstupem se budou kácet části lesa, které na sebe navazují, což umožní přesun pavouků, přelet motýlů na pestré koberce rostlin, jejichž semena ve stínu doposud odpočívala. Celkem jsme pod vápencovým bradlem, na severních svazích Děvína vybrali necelých 20 ha, ve kterých by měly cirkulovat těžební zásahy. Na jaře letošního roku se vytěží na šesti různých plochách 4,35 ha lesa s tím, že jsou na všech plochách vyznačeny stromy, které zůstanou jako výstavky. Nevadí, pokud výmladky bohatě obrazí a lesy zhoustnou, protože v roce 2026 dojde k dalšímu zásahu, kdy budou na třech plochách vytěženy zhruba 2 ha lesa. V roce 2027 přibydou další 3 plochy a postupně budou přibývat další tak, abychom se s těžebním zásahem vrátili na první plochy v roce 2042.

Dopad zásahů bude podrobně zkoumán odborníky na ekologii lesa z botanického ústavu akademie věd. Naším cílem je nejen podpora biodiverzity v NPR Děvín, ale i obnova tradičního způsobu hospodaření, který vnímáme jako odkaz našich předků a cítíme, že by měl být zachován i pro budoucí generace. 

Mějte, prosím, strpení s případnými omezeními v době těžeb (únor–duben 2022). Budeme se snažit, aby vás práce v lesích co nejméně omezily. Pokud byste měli nějaké návrhy, či připomínky, neváhejte nás kontaktovat.

AOPK ČR, RP Jižní Morava, oddělení SCHKO Pálava a LČR, s.p., LZ Židlochovice, polesí Mikulov

text a mapa: Vladan Riedl; foto: Jan Miklín, archiv Regionální muzea v Mikulově