Tvrdé luhy nížinných řek

Lesní porosty podél větších vodních toků, vázané na periodické zaplavování a vysychání stanoviště. Tento biotop na Mikulovsku zanikl na většině své původní rozlohy kvůli výstavbě Novomlýnských nádrží.

Stromové patro tvrdých luhů je tvořeno zejména dubem letním, habrem obecným, jasanem úzkolistým, jilmem vazem a topolem bílým. Z nepůvodních dřevin zde rostou javor jasanolistý a jasan pensylvánský.

V keřovém patře najdeme např. bez černý, brslen evropský, kalinu obecnou a svídu krvavou.

Bylinné patro hostí především běžné nitrofilní a vlhkomilné druhy, jako jsou třeba česnáček lékařský, chrastice rákosovitá, kopřiva dvoudomá, kuklík městský, ostružiník ježiník nebo popenec břečťanolistý, ale místy také velké vzácnosti, a to bleduli letní a ladoňku vídeňskou. Z invazních druhů bylin jsou zde zastoupeny hvězdnice kopinatá, slunečnice topinambur a zlatobýl obrovský.

  • biotop: L2.3B
  • vegetační jednotka: Alnion incanae
  • plocha: 58,33 ha; 0,68 % rozlohy CHKO
  • výskyt: u Nového rybníka, v nivě řeky Dyje


Měkké luhy nížinných řek

Křovinné až stromovité porosty v těsné blízkosti vodních toků i stojatých vod, vázané na nevysýchavé půdy. Rovněž plocha tohoto biotopu byla na Mikulovsku velmi omezena kvůli výstavbě Novomlýnských nádrží.

Z dřevin dominují vrba bílá, vrba křehká a topoly.

Bylinné patro je často ovlivněné silnou eutrofizací (nadměrným obohacováním půdy živinami) a uplatňují se v něm především chmel otáčivý, chrastice rákosovitá, kopřiva dvoudomá a rákos obecný. Na zachovalejších místech se přidávají charakterističtější mokřadní druhy, např. blatouch bahenní, kosatec žlutý, rukev obojživelná, žabník jitrocelový nebo tzv. vysoké ostřice.

  • biotop: L2.4
  • vegetační jednotka: Salicion albae
  • plocha: 22,74 ha; 0,27 % rozlohy CHKO
  • výskyt: vlhčí sníženiny nivy Dyje, aluvia Mušlovského potoka a Včelínku


Panonské dubohabřiny

Lesy vázané na teplá, ale mezická (středně úživná) stanoviště s hlinitými půdami. Na svahových úpatích, na plošinách a na svazích jiné než jižní orientace navazují na teplomilné doubravy, které osidlují extrémnější stanoviště. Naopak na velmi prudkých kamenitých zastíněných svazích přecházejí do suťových lesů.

Ve stromovém patře typicky vyvinutých porostů dominují dub zimní a habr obecný s příměsí javoru babyky, jeřábu břeku, lípy srdčité a lípy velkolisté. V místních dubohabřinách také často nacházíme jasan ztepilý a v některých porostech invazní trnovník akát, které zde samovolně zmlazují.

Bohatě vyvinuté keřové patro je tvořeno především brslenem bradavičnatým, dřínem obecným, ptačím zobem obecným  a svídou krvavou.

Bylinné patro se vyznačuje bohatým jarním aspektem s dymnivkami, křivatci, pižmovkou mošusovou, plicníkem lékařským, sasankou pryskyřníkovitou a sněženkou podsněžníkem. V letním aspektu se mísí hájové druhy, např. konvalinka vonná, srha hajní, válečka lesní nebo zvonek broskvolistý, s druhy teplomilnými, jako jsou třeba kamejka modronachová, medovník meduňkolistý, ostřice Micheliova a violka divotvárná. V prosvětlených nebo zvěří ovlivněných porostech často převládají trávy strdivka jednokvětá nebo lipnice hajní. 

  • biotop: L3.4
  • vegetační jednotka: Carpinion betuli, Primulo veris-Carpinetum betuli
  • plocha: 937,49 ha; 10,98 % rozlohy CHKO
  • výskyt: prudší severní a severovýchodní expozice Milovického lesa, Svatý kopeček, Děvín


Suťové lesy

Lesní porosty na prudkých kamenitých zastíněných svazích. Na méně extrémních stanovištích přecházejí do panonských dubohabřin.

Pro stromové patro suťových lesů je charakteristické pestré druhové složení. V reliktních lipinách v horních částech severně orientovaných svahů Děvína převládá lípa srdčitá, v nižších polohách ve žlíbcích a na prudkých svazích pak lípa velkolistá, kterou doplňují habr obecný, jasan ztepilý, javory klen a mléč a jilm drsný.

Keřové patro bývá bohatě vyvinuté a jsou v něm zastoupeny třeba bez černý, líska obecná, svída krvavá nebo zimolez obecný.

V bylinném patře jsou časté nitrofilní a na vlhkost náročnější druhy, např. hluchavka skvrnitá, kakost smrdutý, kopřiva dvoudomá a ptačinec hajní. Charakteristickým druhem pálavských suťových lesů je oměj vlčí mor, který zde vytváří rozsáhlé porosty. V reliktních lipinách místy dominuje pěchava vápnomilná, doprovázená např. prorostlíkem srpovitým, prvosenkou jarní nebo tolitou lékařskou.

  • biotop: L4
  • vegetační jednotka: Tilio platyphylli-Acerion
  • plocha: 150 ha; 1,76 % rozlohy CHKO
  • výskyt: nejvíce zastoupeny v masivu Děvína, menší plochy se nacházejí na Tabulové a v západní části Milovického lesa


Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy

Zakrslé rozvolněné šípákové doubravy, nejlépe vyvinuté na ostrých hřbetech jihozápadní expozice. Některé porosty na Pálavě bohužel negativně ovlivňuje chov spárkaté zvěře, který vede k ruderalizaci a eutrofizaci, a expanzí jasanu ztepilého.

Dominantním druhem stromového patra je dub pýřitý, který doplňuje javor babyka a jeřáb břek, na narušených místech jasan ztepilý.

Pokud není keřové patro zdevastované zvěří, převažují v něm dřín obecný, kalina tušalaj, hlohy a ptačí zob obecný. Na rozdíl od zakrslého stromového patra bývá keřové patro často vzrostlé, a proto často splývají.

V bylinném patře reprezentativních porostů jsou zastoupeny např. hlaváček jarní, kakost krvavý, kamejka modronachová, tolita lékařská, třemdava bílá a válečka prapořitá. Narušovaná a eutrofizovaná místa však osidlují nitrofilní druhy, jako je třeba kerblík třebule nebo kopřiva dvoudomá. 

  • biotop: L6.1
  • vegetační jednotka: Quercion pubescenti-petraeae
  • plocha: 68,87 ha; 0,81 % rozlohy CHKO
  • výskyt: na západní hraně Milovického lesa a jižních svazích Děvína


Panonské teplomilné doubravy na spraši

Lesní porosty vázané na plošiny a mírné svahy se sprašovými překryvy. Panonské teplomilné doubravy na spraši v CHKO Pálava vytváří zřejmě nejrozsáhlejší porosty v České republice, bohužel jsou však značně narušené a eutrofizované oborním chovem zvěře.  

Ve stromovém patře převládá dub zimní, příměs tvoří dub pýřitý a jeřáb břek. Reprezentativnost části porostů je snížena velkým podílem jasanu ztepilého.

Keřové patro bývá bohatě vyvinuto, pokud netrpí okusem zvěře. Rostou v něm brslen bradavičnatý, dřín jarní, javor babyka, ptačí zob obecný a svída krvavá.

V bylinném patře zachovalých porostů jsou zastoupeny např. bukvice lékařská, konvalinka vonná, kosatec trávolistý, oman vrbolistý, ostřice Micheliova, srpice barvířská a válečka prapořitá. Velké plochy v oborách jsou však narušeny zvěří, což způsobuje šíření nitrofilních a ruderálních druhů, jako jsou třeba kopřiva dvoudomá, lebedy, merlíky, netýkavka malokvětá a pelyněk pravý. Na vypásaných otevřenějších místech převládají v bylinném patře trávy, hlavně strdivka jednokvětá a srha hajní.

  • biotop: L6.2
  • vegetační jednotka: Aceri tatarici-Quercion, Quercetum pubescenti-roboris
  • plocha: 756,68 ha; 8,86 % rozlohy CHKO
  • výskyt: téměř výhradně v Milovickém lese, nejzachovalejší na plochém temeni vrchu Špičák